Vystupující 8. národní konference o genderu a vědě

Na této stránce představujeme účastnictvo naší 8. národní konference na téma Sociální bezpečí: Od opatření k akci. Najdete zde jednotlivé medailonky včetně odpovědí na otázky, které jsme vystupujícím položily. Proč je důležité aktivněji řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě? Co je ta nejzásadnější věc, která nám v českém prostředí ve věci řešení genderově podmíněného násilí chybí?

Moderátorka konference: Vanda Černohorská, Ph.D.

Vanda Černohorská, Ph.D. je socioložka – působí jako výzkumnice v oddělení NKC – gender a věda (Sociologický ústav AV ČR) a v Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti (Filosofický ústav AV ČR). Výzkumně se zaměřuje na problematiku genderových nerovností v kontextu intersekcionální perspektivy ve vztahu k otázkám digitalizace, společenské odolnosti a tvorbě expertního vědění. Dále zastává pozici předsedkyně Výboru pro institucionální zabezpečení rovnosti žen a mužů, poradního orgánu Rady vlády pro rovnost žen a mužů, a je předsedkyní Genderové expertní komory ČR.

Proč je důležité aktivněji řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
Postavení žen ve vědě a výzkumu, zvláště bavíme-li se o českém kontextu, je tristní. Jedním z významných důvodů této neuspokojivé situace je právě nedostatečná podpora řešení genderově podmíněné násilí. Aktivní prevence a potírání GPN na vysokých školách a ve vědě je klíčové pro vytvoření bezpečného a inkluzivního prostředí, které podporuje akademickou excelenci a inovace. Efektivnější řešení GPN povede ke zlepšení duševního zdraví a akademického výkonu studujících i vědkyň*ců – pozitivní dopad uvidíme tedy jak na individuální úrovni, tak na úrovni vědecké produkce.

Co je ta nejzásadnější věc, která nám v českém prostředí ve věci řešení GPN chybí?
V českém prostředí nejzásadněji chybí komplexní a systematický přístup k prevenci a řešení genderově podmíněného násilí, včetně jasně definovaných politik, podpůrných struktur a školení pro studující, vědkyněce i další zaměstnankyněce. Problém vidím i v chybějících financích a nedostatečné podpoře genderové problematiky obecně na politické úrovni.

1. panel: Sociální bezpečí na vysokých školách a ústavech AV ČR: nová opatření, nové potřeby

PhDr. Adéla Gjuričová, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

Adéla Gjuričová je ředitelka Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Odborně se věnuje politickým a sociálním dějinám v období pozdního socialismu, revoluce 1989 a postkomunistické transformace. Od roku 2022 je členkou Rady pro výzkum, vývoj a inovace Vlády ČR, kde vede pracovní skupinu Lidé ve vědě.

„Připadá mi, že českému akademickému prostředí nejvíc ze všeho chybí širší mezigenerační shoda na tom, které formy chování jsou ve vzdělávacím a pracovním procesu produktivní a které jsou naopak vůči některé straně nepříjemné, nátlakové, nepřípustné. Všichni se shodnou možná na rétorické podpoře genderové rovnosti, ale vlastní nástroje řešení genderově podmíněného násilí považují za velmi odlišné věci. Jedná se přitom jak o příležitost k obecnější reflexi nerovností v našem světě, tak nutný předpoklad lepších vztahů na pracovišti nebo v učebně.“

Mgr. Petr Šimon, Západočeská univerzita

Proč je důležité aktivně řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
Vysoké školy a výzkumné instituce by měly otevírat důležitá společenská témata, navrhovat řešení, jít příkladem. To platí pro genderově podmíněné násilí dvojnásob. 

Co považujete za nejzásadnější věc, která v českém akademickém prostředí ve věci řešení všech forem genderově podmíněného násilí chybí? 
Chybí mi společné vyjádření zástupců a zástupkyň všech dotčených institucí na téma nulové tolerance genderově podmíněného násilí. Nevím, jestli je to ta nejzásadnější věc, nicméně to považuji za první krok, který je třeba učinit. Zdánlivě jednoduchý krok. 

Petr Šimon se narodil v roce 1976 v Karlových Varech, vystudoval pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 2016 se na ZČU věnuje oblasti rovných příležitostí, inkluze a sociálního bezpečí. V lednu 2024 se stává celouniverzitním ombudsmanem Západočeské univerzity, a to jak pro studující, tak pro zaměstnané. Petr Šimon je zapojen do mnohých občanských aktivit v Plzni i v regionu, překládá z francouzštiny, je předsedou Alliance française de Plzeň a nositelem titulu Rytíř řádu akademických palem za aktivity realizované v rámci mezinárodní spolupráce.

Blanka Collis, Ph.D., Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

Proč je důležité aktivně řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
Protože v České republice potřebujeme dobré a zapálené vědce a vědkyně, abychom mohli českou vědu posouvat dopředu. Potřebujeme, aby se sem lidé vraceli ze zahraničí a aby sem přicházeli jak zahraniční výzkumníci a výzkumnice, tak zahraniční studenti a studentky. Když sem nalákáme lidi z nejrůznějších prostředí, tak je větší pravděpodobnost, že budou přícházet se širokou škálou různých pohledů a nápadů a tím akademické prostředí posouvat dopředu.

Někteří lidé ze znevýhodněných skupin (v první řadě ženy, ale také lidé s odlišnou sexuální orientací nebo jinou vírou, z národnostních menšin, pečující o malé děti či starší rodinné příslušníky či další) se ale v českém akademickém prostředí nadále necítí bezpečně a čelí diskriminaci a neférovému jednání.Když genderově podmíněné násilí řešit nebudeme, tak ztrácíme potenciál vzdělaných lidí, kteří z tohoto prostředí odchází, buď úplně do jiného sektoru nebo do jiných zemí. Zkusme tedy společně udělat české akademické prostředí takové, aby tu chtěli lidé zůstávat a podílet se na jeho rozvoji. Zkusme dát jasně najevo, že opravdu není OK, když např. vyučující nabízí konzultace svým studentům a studentkám po večerech v baru.

Co považujete za nejzásadnější věc, která v českém akademickém prostředí ve věci řešení všech forem genderově podmíněného násilí chybí?
Podobně jako je tomu v české společnosti obecně, tak i v akademickém prostředí ještě pořád přetrvává přesvědčení, že obět genderově podmíněného násilí si za to vlastně může sama, protože se oblékla určitým způsobem, chodila někam, kam by chodit neměla, vyzývavě se na někoho dívala (nebo naopak nedívala)… Zásadní tedy je, aby bylo jasně definováné, kde může být jakékoliv násílí reportováno a aby byly na každé instituci jasně dané procesy, které budou následovat. A ze všeho nejvíc, aby nebyla výpověď oběti zpochybňována a aby to, že problém reportovala, nebylo obráceno proti ní. Zároveň je důležité, aby byly brány vážně i prohřešky typu nevhodných vtipů či komentářů, „náhodných“ dotyků, platové diskriminace některých skupin, případně blokování příležitostí pro seberozvoj na základě genderu.

Biochemička Blanka Collis část dětství strávila jako dítě stěhujících se rodičů-vědců, nejprve v Německu a poté v Anglii. Ve chvíli, když už si místo svého působení volila sama, se rozhodla pro studium přírodních věd na University of Cambridge v Anglii a poté pokračovala doktorátem na University of Sheffield v oblasti enzymologie proteinů účastnících se opravy DNA. V tomto tématu pokračovala i jako postdoktorandka na University of Oxford, kde se jí po několika letech narodily dvě dcery. Její zatím poslední zakotvení je na pražském Ústavu organické chemie a biochemie, kde nejprve pracovala jako postdoktorandka v oblasti membránových proteinů a regulované proteolýze. Posléze se přesunula do projektové kanceláře tamtéž a nyní se věnuje podpoře ostatních vědců při přípravě projektových návrhů.

JUDr. Eva Janovičová, Masarykova univerzita

JUDr. Eva Janovičová působí na pozici ochránkyně práv Masarykovy univerzity. Eva Janovičová je absolventkou Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Titul JUDr. získala na půdě Masarykovy univerzity. Má za sebou čtrnáctiletou praxi v advokacii, kdy se věnovala především občanskému, obchodnímu a pracovnímu právu. V dosavadní advokátní praxi řešila jak soudní konflikty, tak i případy mimosoudních vyrovnání.

Jako celouniverzitní ochránkyně práv se zabývá řešením podnětů podaných jak ze strany studujících, tak ze strany zaměstnaných Masarykovy univerzity. Může se jednat o podněty týkající se nevhodného chování, šikany, nerovného zacházení a diskriminace, ochrany osobnosti, sexuálního obtěžování či porušení akademické integrity. Součástí řešení těchto podnětů je komunikace s různými složkami v rámci univerzity či mediační činnost. Neoddělitelnou součástí práce ochránkyně práv je taktéž metodická a osvětová činnost v rámci univerzity.

Proč je důležité aktivně řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
Aktivní přístup k řešení genderově podmíněného násilí přispívá k budování respektujícího, bezpečného, odpovědného a otevřeného prostředí, kde se každý může svobodně a bez obav vzdělávat, pracovat a rozvíjet. Snaha o řešení genderově podmíněného násilí přispívá k tomu, aby se studující či zaměstnanci/zaměstnankyně cítili důstojně a bezpečně, což přirozeně přispívá i k ochraně práv jednotlivců. Vysoké školy jako vzdělávací instituce mají mj. zásadní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, v podpoře rovnosti a spravedlnosti. Řešením genderově podmíněného násilí tak vysoké školy přispívají k tomu, že se vede diskuse na téma budování kultury respektu, otevřenosti a odpovědnosti, kdy taková diskuse může mít pozitivní celospolečenský vliv. Potírání genderově podmíněného násilí přispívá k vytváření spravedlivějšího a inkluzivnějšího prostředí, ve kterém se posilují pozitivní a zdravé mezilidské vztahy.

Co považujete za nejzásadnější věc, která v českém akademickém prostředí ve věci řešení všech forem genderově podmíněného násilí chybí?
Nedostatek jednotně nastavených postupů či metodik pro všechny instituce, které tuto problematiku řeší a současně jednoznačné vymezení kompetencí osob, které se podněty k řešení genderově podmíněného násilí zabývají a absence povinných, či alespoň dobrovolných školení studujících či zaměstnaných na toto téma.

2. panel: Potřeby studujících a začínajících vědkyň a vědců pro bezpečné a důstojné prostředí

Mgr. Jitka Paitlová, Ph.D., Západočeská univerzita Plzeň

Jitka Paitlová je odbornou asistentkou na Katedře filozofie FF ZČU, aktivní senátorkou Akademického senátu ZČU, hrdou členkou plzeňského FUKu (Feministického univerzitního kroužku) a moderátorkou podcastu pod_fuk, kde vede rozhovory s univerzitními big bossy o tom, jak udělat univerzitu lepším a bezpečnějším místem pro všechny. Má ráda Kanta, běh a umění.

Proč je důležité aktivně řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
Protože většina lidí z vedení univerzit jednohlasně tvrdí, že „u nás žádné problémy nejsou“, popřípadě „pokud nějaké problémy byly, tak jsme je vyřešili“. Přitom nejen ze statistik, ale i z rozhovorů se studujícími vím, že to není pravda.

Co považujete za nejzásadnější věc, která v českém akademickém prostředí ve věci řešení všech forem genderově podmíněného násilí chybí?
V souvislosti s mojí předchozí odpovědí je to chybějící transparentnost a vůle přiznat, že problémů je spoustu a že mnohé z nich lze vyřešit jen těžko, protože vyžadují systémové změny.

Bc. Ludmila Rašková, Institut sociologických studií, FHS UK

Ludmila Rašková je ombudsosobou Institutu sociologických studií Fakulty Sociálních věd Univerzity Karlovy a studentkou sociologie na ISS. Zároveň působí jako Junior Socioložka v Progresivním analytickém centru. Mezi její témata v rámci funkce ombudsosoby patří hlavně psychické bezpečí, mocenská dynamika a inkluzivita.

Proč je důležité aktivně řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě? 
Já k této otázce přistupuji z pozice ombudsosoby, tudíž se více rozepíši o vysoké škole. Univerzita je místem, kde se nám dostává prostor na vzdělání, do budoucna šance na kariérní růst, je to místo, které může tvořit velkou část našeho mladého života po střední škole, je místem, kde se tvoří nová přátelství, nové komunity, pohledy na život, a také nová důvěra či nedůvěra v instituce a systémy.

Pokud nezajistíme, aby toto místo bylo bezpečné pro všechny, v tomto případě také pro ženy, které genderově podmíněnému násilí jsou vystavovány více, zamezujeme tomu, aby tato skupina prožila v příjemném prostředí vlastní rozvoj, navázání veškerých přátelství, kontaktů, získání znalostí, a to vše s pocitem pohody, bez nutnosti být na každém kroku ostražitá, bez pocitu důvěry. A v pohodě a důvěře můžeme jako lidé fungovat a rozvíjet se, máme na tuto pohodu, klid a důvěru právo. Pokud tomu není, skupiny, které jsou v nějaké nerovné pozici a pozici, kdy je na nich uplatňována nějaká moc a pácháno nějaké násilí, v tomto případě genderově podmíněné, přicházejí nejenom o příjemný zážitek umožňující růst, ale často také úplně o možnost vzdělávání a kariérního rozvoje, jelikož jednoduše ze vzdělávacího systému odcházejí. A to se nesmí stávat, to se nesmí dít, a je nutné udělat vše proto, aby byla univerzita místem pro všechny bezpečným, dávající všem stejné příležitosti na rozvoj vlastních zájmů a dovedností, a místem dalšího rozvoje. 

Věda je poté něco, co není hodnotově neutrální, a je utvářena lidmi, kteří žijí ve společnosti, s různými životními příběhy, postoji, náhledy. Věda je také historiky maskulinizované prostředí, což tedy znamená, že prostředí vytvářející určité poznání pouze z určitého pohledu lidské zkušenosti. Jelikož ačkoliv samozřejmě muži mají různé příběhy, různé pozice a různé znalosti, nikdy nedokážou nahradit zkušenosti žen v tomto světě, jelikož pro ženy je svět jiným místem než pro muže. Je proto nutné, aby byly zajištěné takové podmínky, abychom zajistili co nejrozmanitější zastoupení realit ve vědě. A pak je zde otázka čistě pracovních podmínek. Každý má právo na dobré pracovní podmínky, je povinností každého zaměstnavatele takové podmínky zajistit. Pokud tak nečiní, není dobrý zaměstnavatel. Zde tedy v tomto případě je nutné, aby bylo upozorňováno na to, pokud podmínky pro ženy jsou jiné, a aby byla tato jinakost reflektována. 

Co považujete za nejzásadnější věc, která v českém akademickém prostředí ve věci řešení všech forem genderově podmíněného násilí chybí?
Nevím, co chybí, ale mohu odpovědět na to, co je důležité dodržovat, a to je určitě přístup orientovaný na co největší pomoc a zajištění bezpečí oběti, a to všemi možnými dostupnými prostředky, a’t už je to práce obmudsosoby, Sociální komise či poskytnutí služeb fakultní psychologické péče. 

Mgr. Marie Přibylová, Ph.D., Česká asociace doktorandek a doktorandů

Marie Přibylová, Ph.D. je absolventkou Ústavu translatologie FF UK, kde v současné době působí jako externí vyučující. Odborně i prakticky se věnuje zejména tlumočení. V České asociaci doktorandek a doktorandů zastává pozici místopředsedkyně.

Proč je důležité aktivně řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
Netřeba dlouze hovořit o tom, že násilí a diskriminace jsou nepřípustné v jakékoli formě, tím spíš, jsou-li podmíněny identitou osoby, která jim čelí. Zasahují do osobního i pracovního života těch, kdo jsou mu vystaveni (a tím se může stát kdokoli z nás), ovlivňuje jejich duševní i fyzické zdraví a znemožňuje jim soustředit se na svou práci. Kromě hlediska čistě lidského je to problém proto, že důsledky takového násilí jsou dalekosáhlé a propisují se do celého systému, například v podobě nedokončených studií či odchodů z vědy. Jinými slovy, (genderově podmíněné) násilí vědu a vědce poškozuje a brání naplnění jejich potenciálu. Zároveň se tak často děje způsobem, který není vždy snadno postřehnutelný.

Česká asociace doktorandek a doktorandů považuje tuto otázku za zásadní, mimo jiné i z toho důvodu, že studující v doktorských programech mohou být kvůli své pozici v hierarchické struktuře akademického prostředí o to zranitelnější. Věnujeme se proto intenzivně otázce vztahu doktorandů a jejich školitelů – jsme přesvědčeni, že jasná a transparentní definice tohoto vztahu a jeho hranic i vytvoření podpůrné sítě přispěje k řešení problému a ideálně i k jeho prevenci.

Erika Mrtvá, FaVU VUT Brno

Erika mrtvá (ona/on) je crip kvír umělectvo a básnířstvo. Je součástí Crip kolektivu a SdruŽen.

3. panelová diskuse: Jak dále posunout řešení otázky sociálního bezpečí v českém akademickém prostředí?

Mgr. et Mgr. Michaela Antonín Malaníková, Ph.D., ŠOP & ENOHE

Vyučuje dějiny středověku na Katedře historie FF UP, mezi její badatelské zájmy patří urbánní dějiny, dějiny rodiny a gender history, které formovaly i její aktivity na poli občanské angažovanosti. Od listopadu 2020 do listopadu 2023 působila jako zástupkyně ombudsmana FF UP, v současné je době je ombudsmankou/ochránkyní práv studujících FF UP, v obou případech v tandemu s Jaroslavem Šotolou. Je členkou Genderové expertní komory ČR, od roku 2022 je členkou předsednictva ENOHE (European Network of Ombuds in Higher Education) a také členkou výboru Školské ombuds platformy České republiky (ŠOP). 

Proč je důležité aktivněji řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
Bezpečné prostředí je základním předpokladem pro úspěšný průběh výuky, a to nejen s ohledem na bezpečí fyzické, ale také sociální. Univerzity a vědecké instituce jsou silně hierarchicky uspořádané, z pohledu ombudsosoby je pro mě zásadní především férové a transparentní nastavení vztahů a komunikace mezi vyučujícími a studujícími.

Nedávný průzkum UniSAFE s více než 40 000 respondentkamity ukázal naprosto alarmující zkušenosti s genderově podmíněným násilím a je tedy zřejmé, že je nutné tento hluboce zakořeněný problém na univerzitách řešit. Z výsledků též vyplynulo, že na GPN je třeba nahlížet prizmatem intersekcionality, neboť respondentiky z některých konkrétních skupin (kam se řadí na základě genderové identity, sexuální orientace, etnického původu nebo zdravotního hendikepu) v průzkumu častěji uváděliy, že se s tímto problémem setkali*y.

Co je ta nejzásadnější věc, která nám v českém prostředí ve věci řešení GPN chybí?
Ve vztahu k řešení GPN stejně jako jiných etických otázek považuji za klíčovou existenci funkčních a aktuálních etických kodexů fakult i celých univerzit, které umožňují definovat, jaké parametry má mít bezpečné prostředí v konkrétní instituci. Na to pak navazuje potřeba funkčních mechanismů vymahatelnosti stanovených zásad, mimo jiné skrze zavedení institutu ombudsosob.

V rámci ŠOP (školské ombuds platformy) se snažíme zdůrazňovat, že pozice ombudsosoby, ať se primárně věnuje studujícím či studujícím a zaměstnanectvu, je prospěšná institucím jako celku.

V rámci ŠOP (školské ombuds platformy) se snažíme zdůrazňovat, že pozice ombudsosoby, ať se primárně věnuje studujícím či studujícím a zaměstnanectvu, je prospěšná institucím jako celku. Ze zahraniční i domácí praxe jednoznačně vyplývá, že se může stát velmi cenným nástrojem při poukazování na problematická místa systému, jejichž průběžným odstraňováním můžeme k sociálnímu bezpečí všichni významně přispět.

doc. RNDr. Tomáš Kostelecký, CSc., Akademická rada AV ČR

Proč je důležité aktivně řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
Chceme do vědy a do vysokoškolské výuky přitáhnout ty nejtalentovanější s největším potenciálem profesního růstu. K vědecké práci je potřeba mít co nejlepší podmínky, což zahrnuje i prostředí, ve kterém se lidé cítí bezpečně. Bylo by absurdní, kdyby naše výzkumné organizace a vysoké školy vůli neřešeným problémům spojeným z genderově podmíněným násllím přišli byť jen o jedinou takovou nadějnou pracovnici nebo pracovníka.

Co považujete za nejzásadnější věc, která v českém akademickém prostředí ve věci řešení všech forem genderově podmíněného násilí chybí?
Uvědomnění si, že nejde o marginální problém, což nutně předchází jakoukoliv snahu o hledání řešení.

Doc. RNDr. Tomáš Kostelecký, CSc. od roku 1993 působí, s několika přestávkami, v Sociologickém ústavu AV ČR, zprvu jako odborný pracovník v oddělení Regionální a lokální studia, později jako vědecký pracovník, vedoucí oddělení a od roku 2012 jako ředitel ústavu. Dlouhodobě se zabývá problematikou regionálních a sociálně prostorových nerovností, volební geografií, prostorovými aspekty volebního chování, demokratickými institucemi na lokální a regionální úrovni. Působil v japonském Sapporu, ve francouzském Bordeaux nebo jako Fulbright-Masaryk Fellow na University of Southern California v Los Angeles v USA. Má rozsáhlé zkušenosti s prací v různých akademických funkcích.

Mgr. Matouš Glanc, Ph.D., ředitel Czexpats in Science

Matouš Glanc je původně molekulární biolog; než se stal ředitelem Czexpats in Science, studoval mechanismy polarizace rostlinných buněk a jejich vliv na růst a vývoj rostlin. V zahraničí strávil téměř celou svoji výzkumnou kariéru: Ph.D. vypracoval v laboratoři prof. Jiřího Frimla na IST Austria v Rakousku, následně působil čtyři roky jako EMBO a MSCA fellow na VIB v belgickém Gentu.

Proč je důležité aktivně řešit genderově podmíněné násilí na vysokých školách a ve vědě?
V Czexpats in Science považujeme rovné příležitosti, vzájemnou podporu a bezpečné prostředí, které nepřipouští jakékoliv formy genderově podmíněného násilí, za základní hodnoty vědecké komunity, které tvoří nezbytné předpoklady pro kvalitní vědeckou práci. U mnoha českých institucí bohužel stále vidíme v nastavování takového prostředí obrovské mezery.

Co považujete za nejzásadnější věc, která v českém akademickém prostředí ve věci řešení všech forem genderově podmíněného násilí chybí?
Specifikace nevhodného a nepřípustného chování, například formou ukotvení v etických kodexech jednotlivých institucí, ale také lepší edukace a osvěta v otázkách genderově podmíněného násilí a nastavení mechanismů, jak ho řešit a v ideálním případě, jak mu zcela zabránit.

Prof. Paedr. Radka Wildová, CSc., vrchní ředitelka sekce vysokého školství, vědy a výzkumu, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Radka Wildová vystudovala obor učitelství pro 1. st. ZŠ na UK PedF. Od roku 1989 působí na Katedře primární pedagogiky UK PedF a odborně se zabývá oblastí rozvoje počáteční čtenářské gramotnosti a pregramotnosti. Je autorkou několika zásadních publikací a odborných statí týkajících se problematiky rozvoje čtenářské gramotnosti a pregramotnosti. Je členkou řady domácích a zahraničních odborných organizací či uskupení. Od února 2022 působila jako náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu; následně se funkce přejmenovala na vrchní ředitelku.

doc. PhDr.. Ingeborg Radok Žádná, rektorka AMU, místopředsedkyně České konference rektorů pro vnější vztahy

Ingeborg Radok Žádná je od roku 2021 rektorkou AMU. Od hry na violoncello a violu da gamba se v roce 1996 přesunula do manažerských funkcí v nejrůznějších kulturních institucích (Pražský filharmonický sbor, Státní opera Praha, aj.). Během svého dvacetiletého působení na AMU byla nominována do řady grantových a pracovních komisí a je zástupkyní AMU v Předsednictvu Rady vysokých škol. Je řešitelkou několika celorepublikových projektů v nejrůznějších oblastech a v roce 2015 byla zvolena členkou Rady Evropské asociace vysokých hudebních škol (AEC), v níž je HAMU aktivním členem. V roce 2003 obdržela Řád rytíře umění a literatury, udělovaný francouzskou vládou. Kromě řady kolektivních orgánů napříč AMU obdržela také (a prvně v historii AMU) nominaci ke kandidatuře od 25% studentů své domovské Hudební a taneční fakulty. Jejím heslem pro nově nabytou funkci rektorky je především „vyvažovat a sjednocovat.“